území pro přírodu i pro lidi
Lesy jsou národním bohatstvím. Trvalý užitek přinášejí pouze tehdy, když se v nich rozumně hospodaří.

promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka
vlna

NECHLEBA ALOIS

 

28.6.1859-2.5.1944

 

   Profesor ing. Alois Nechleba, český lesnický vědec, pedagog a spisovatel, člen Čs. akademie zemědělské se narodil 28. 6. 1859 v Mileticích u Velvar v Čechách. Po maturitě (1879) na reálce v Litoměřicích studoval lesnictví na polytechnice v Curychu (1879-83) a na státovědecké fakultě univerzity v Mnichově. Studia doplnil několika cestami po Německu, Itálii, Chorvatsku a Istrii.

   V roce 1884 se vrací zpět do vlasti a nastupuje na tehdejším fürstenberském panství na své první místo jako adjunkt na polesí Buková. Jako lesnický odborník prochází postupem času různými funkcemi až po vrchního lesního radu. Před rokem 1914 nabídl své služby městu Lublani, které vypsalo konkurs na obsazení místa vedoucího svých lesů. Na výzvu vlastníka křivoklátského panství ale do Lublaně nenastoupil a zůstal křivoklátským lesům věrný až do odchodu do důchodu v roce 1923.

   Poté se stěhuje do Rakovníka, ale rozhodně zde jako důchodce nezahálí. Naopak. Využívá bohatých životních zkušeností a nastupuje dráhu vysokoškolského profesora. Přednáší napřed jako honorovaný docent, a od roku 1927 jako smluvní vysokoškolský profesor. Stal se tehdy i přednostou ústavu ochrany lesa na lesnickém odboru vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při Českém vysokém učení technickém v Praze. Kromě ochrany lesa přednáší také předmět lesnické účetnictví a encyklopedii lesnictví. Hned v prvním roce vydává učebnici ochrany lesů v rozsahu 662 stran a v roce 1925 dvoudílnou učebnici pod názvem Encyklopedie lesnictví.

   Když pak v roce 1933 ve věku 74 let odešel do výslužby, zůstal s vysokou školou ve stálých stycích a každoročně o prázdninách pořádal pro absolventy této fakulty „kamarádské“ exkurze v křivoklátských lesích.

   Alois Nechleba po celý život velice čile publikoval. Napsal 7 samostatných knih a brožur, 60 vědeckých pojednání do našich i zahraničních vědeckých a odborných lesnických časopisů, 43 článků odborně populárních, 42 příspěvků o myslivosti a zvěři a přes 100 článků s populárními náměty. Tato pojednání neztratila nic ze svého významu a jejich vývody platí dodnes. Tím se profesor Nechleba zasloužil o rozvoj lesnické vědy, o rozvoj lesního hospodářství a o historii našeho lesnictví a naší myslivosti.

   V budově čp. 43 na Amalíně, kde Alois Nechleba bydlel, má sídlo Lesní správa LČR Křivoklát a stále se jí říká „Nechlebárna“. Na zahrádce z východní části domu rostou dva mohutné tisy. Jeden z nich byl v 4.6.2012 pokřtěn na počest profesora Nechleby na „Aloise“ druhý pak na „Pravdomila“ na počest dalšího významného lesníka se vztahem ke Křivoklátským lesům Pravdomila Svobody.