území pro přírodu i pro lidi
Lesy jsou národním bohatstvím. Trvalý užitek přinášejí pouze tehdy, když se v nich rozumně hospodaří.

promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka
vlna

PELZ FRANTIŠEK

 

27. 4. 1819 - 3. 6. 1873

Mezi významné lesnické osobnosti Křivoklátska lze zařadit i Františka Pelze – řadového fürstenberského hajného na Kalích.

František Pelz se narodil 27. dubna 1819 v Bělči jako syn knížecího drasláře. Jako dvacetiletý po svém otci toto řemeslo převzal, ale srdce ho táhlo k tomu „zelenému“. Toto přání se mu splnilo po roce 1853. Nejprve působil jako hajný v Olešné u Rakovníka, později v Losích u Velké Bukové a přibližně kolem roku 1864 byl přeložen zpět ke své rodné vsi – na polesí Kaly. Již v této době Pelz kromě svého lesnického povolání projevoval zájem o archeologii. Traduje se, že o přeložení požádal právě proto, že tak měl blíže ke zříceninám hradů Jivno a Jenčov. Pelz k historickým objevům nepřistupoval pouze jako ke kuriozitám, jak bylo v té době zvykem, ale začal je systematicky třídit a popisovat. O tom, že tento koníček byl Pelzovou velkou vášní, svědčí i to, že ve své hájovně vyčlenil celou jednu místnost pro archeologické nálezy.  Bezesporu nejznámější předmět, který byl součástí Pelzovy sbírky, je raně středověký ozdobný železný třmen severského původu, nalezený kdesi v lesích u Zbečna. Velkou pozornost vzbudil na Jubilejní výstavě v roce 1891, kde se uvádí: „… železný třmen severského charakteru (patrně vikingského původu) ve tvaru vysokého trojúhelníku, zdobený měděnou a stříbrnou tausií, v horní části opláštěný slitinou zlata, mědi a cínu, nalezený spolu s připojeným koňským udidlem s bronzovými kroužky v křivoklátských lesích v okolí Zbečna.“ Profesor J. L. Píč usoudil, že třmen pochází pravděpodobně z 10. století, a že musel patřit nějakému vysoce postavenému aristokratovi (snad i samotnému knížeti Václavovi). Díky tomu vstoupil do povědomí veřejnosti, neboť si jej Josef Václav Myslbek vybral jako vzor pro příslušnou část jezdecké sochy sv. Václava na pražském Václavském náměstí. To už však byl František Pelz více jak dvacet let po smrti. Jeho tragický skon zachycuje pomníček ve zdejších lesích s litinovou tabulkou z fürstenberských železáren (citováno i s chybami): U věrném vykonávání povinosti své zavražděn, polehl zde František Pelz, knížecí hajný na kalích, dne 3ho června 1873.

Ale co se tehdy vlastně stalo?

Pelz býval známý svou nesmlouvavostí vůči pytlákům, což se mu stalo osudným. Uvádí se, že jednoho z nich údajně osobně zastřelil na Šarváši. Přísnost a houževnatost byly nutnou výbavou ve známých bojích knížecího lesního personálu s pytláky, které často končily smrtí některého z účastníků. V křivoklátských lesích najdeme několik pomníčků připomínajících smrt hajných ve střetu s nezvanými lovci.

Onoho tragického dne se vracel směrem ze Zbečna na svou hájovnu Kaly, pytláci jej asi tři sta metrů od cíle přepadli. Svázali mu ruce za zády, ústa mu ucpali šátkem a tloukli jej poleny. Rudolf Maxera, původem fořt, později archivář a historik křivoklátských lesů, o tom napsal:

   „Pelc, velmi dobrý hajný a inteligentní muž, šel 3. 6. 1873 ráno do lesa a zastřelil tam toulavého psa, ve 4 hod. přišel domů (a) vrátil se zase do lesa, že zapomněl psu uříznouti „škodnou“, se slibem, že přijde v 5 hod. zpět a půjde vyprovodit dceru, jež chtěla jeti do Prahy. Ale již nepřišel. Byl hledán a nalezen v lomu, v odd. Stará obora, mrtev. Měl několik ran holí do hlavy a na rukou a ústa ucpaná šátkem. Rány smrtelné nebyly, ale udusil se, leže obličejem k zemi. Pušku, hodinky, peníze, vše měl u sebe, tedy loupež vyloučena. Pachatelů musilo býti víc, poněvadž Pelc byl statný muž a dle zanechaných stop kladl tuhý odpor.“

Maxerova slova potvrzuje i zápis soudní komise, který uvádí, že: „Pelz zemřel mrtvicí následkem zadušení“ a v matrice je zapsáno: „… zahynul následkem násilného a vražednickou rukou způsobeného zardoušení.“

Třetí den po Pelzově vraždě leželo na pařezu u Zeleného kříže psaní, které vyhrožovalo smrtí také hajnému Antonínu Poštovi. K další tragédii však nedošlo, neboť pachatelé hrozného činu byli dopadeni a postaveni před soud.

Těžko říci, který pomníček by byl Pelzovi milejší. Ten v křivoklátských lesích, nebo ten na Václavském náměstí?

Dobová fotografie hájovny Kaly (1945) - archiv R. Ambrože

 

Zdroje:

ČERNÝ, J.: František Pelz.

FRIED, D.: Kdo byl František Pelz?

MAXERA, R.: Myslivosť v hloubi křivoklátských lesů.

PECHA, M.: František Pelz.

VODVÁŘKA, V.: Archeolog.