území pro přírodu i pro lidi
Lesy jsou národním bohatstvím. Trvalý užitek přinášejí pouze tehdy, když se v nich rozumně hospodaří.

promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka
vlna

ZEMĚDĚLCI

 

   Současné zemědělství na území LPK je stejně tak, jako lesnictví spjaté s příchodem Fürstenbergů na Křivoklát. Původně bylo celé území pokryto hlubokými lesy, jen okolo starších obcí - např. Broumy, Branov, Roztoky, bylo odlesněno již před více stoletími. Prakticky do poslední čtvrtiny 18. Století bylo zemědělství na středověké úrovni s úhorovým systémem hospodaření a velice nízkými výnosy. Zastaralá plemena domácích zvířat byla málo výkonná a pásla se většinou v lesích kolem vesnic.

   Situace se začala měnit kolem roku 1770, kdy majitel panství, kníže Karel Egon I. Z Fürstenbetgů, patřící k osvíceneckému proudu šlechticů, se začal hlouběji zajímat o úroveň hospodaření na svém panství. Aby ho pozvedl a zajistil si tak vyšší výnos, přibral si na pomoc pokrokové odborníky, zejména ze Švýcarska a Německa.

   Hlavní změny v hospodaření se týkaly rozšíření výměry zemědělské půdy odlesněním velkých ploch v okolí Karlova a výstavby velkého hospodářského dvora Karlov s kruhovou expozicí. Obdobné velké dvory byly ve stejné době vybudovány i mimo území LPK, a sice Maxov, Amálie a Požáry. Úhorové hospodaření bylo nahrazeno rotačním a byly zaváděny nové zemědělské plodiny. Zejména jetel znamenal povznesení úrovně krmiv a umožnil přejít od pastevectví k ustájení dobytka v budovách. To přineslo zvýšení množství statkových hnojiv, použitelných ke zlepšení úrodnosti půdy. Byla dovezena výkonnější plemena skotu, ovcí i drůbeže. Revoluční změnou bylo zavádění sadby brambor klíčky, které nahradilo setí semene.

   Také potomci Karla Egona I. pokračovali v započatém díle a roku 1830 byl křivoklátský velkostatek prvním zemědělským zařízením s plánovaným hospodařením v Čechách. Platila zde zásada, že jej vždy řídili schopní hospodáři s rozhledem a perspektivním myšlením. Materiální a metodickou pomoc dostávali i drobní rolníci. Systematicky a perspektivně byla tvořena celá krajina Křivoklátska, velká pozornost byla při tom věnována ochraně půdy před erozí. Bylo podporováno ovocnářství, po němž zůstaly švestkové, hruškové a jabloňové aleje podél polních cest a silnic, i několik větších ovocných sadů. Dá se říci, že v té době dostávalo Křivoklátsko svou konečnou podobu, onen typický systém polních enkláv uprostřed rozsáhlejších lesních komplexů, s rozptýlenou zelení a promyšleně umístěným hospodářským dvorem.

   Obdobný proces probíhal ve stejném čase i na sousedním panství, které vlastní rod Colloredo Mannsfeldů od roku 1879, kdy ho koupil v dražbě od Vídeňské hypoteční banky, která byla největším věřitelem zkrachovalého podnikatele Dr. Strousberga.

Po ukončení války převzal pan Jeroným Colloredo-Mannsfeld svůj majetek a hospodařil na něm do znárodnění v roce 1948.

V průběhu let 1948 - 1992 zajišťoval hospodaření na tomto majetku stát prostřednictvím podniků státních lesů, státního rybářství a zemědělských družstev. Na základě restitučních zákonů byla původnímu majiteli Jeronýmu Colloredo-Mannsfeldovi obnovena vlastnická práva. V roce 1993 založil Lesní a rybniční správu a převzal do nově vzniklé firmy téměř všechny místní zaměstnance státních lesů a státního rybářství. Po jeho úmrtí v roce 1998 se novým majitelem stal jeho synovec, dědic ze závěti, Dipl. Ing. Jerome Colloredo-Mannsfeld.

 

   Současnost patří moderní zemědělské velkovýrobě s využitím všech poznatků vědy. Zemědělci, hospodařící na území LPK, nejsou vázáni žádnými specifickými opatřeními. Předpokládá se, že až se zemědělské podniky ztotožní s ideami a existencí LPK a „přistoupí“ k této volné organizaci, budou mít prostor k dobrovolnému stanovení a přijmutí určitých zásad hospodaření na území LPK.

 

Zemědělská činnost není na Křivoklátsku dominantní. Půdní bonity zaručují zemědělcům spíše podprůměrné výnosy a díky suché oblasti, která má za následek pomalý růst vegetace, se zde nedaří ve velkém ani pastvě dobytka. Relativně malé polní celky však velmi dobře zapadají do celkového vzezření a tvoří příjemný a nenásilný krajinotvorný prvek. Na mnoha místech jsou polní komplexy rozděleny mezemi a remízky s různou dřevinnou a bylinnou skladbou. To napomáhá rostlinným a živočišným druhům k většímu využívání celkové plochy krajiny.