území pro přírodu i pro lidi
Lesy jsou národním bohatstvím. Trvalý užitek přinášejí pouze tehdy, když se v nich rozumně hospodaří.

promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka promitacka
vlna

SVOBODA PRAVDOMIL

 

1.4.1908 - 16.3.1978

 

Prof. dr. Ing. Pravdomil Svoboda, DrSc se narodil 1.4.1908 v Prostějově jako syn knihkupce. Po absolvování reálného gymnázia v Příbrami vstoupil na Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství v Praze, kterou ukončil v roce 1931. Po roční praxi na Slovensku v Liptovských Tatrách, se vrátil do Prahy a stal se asistentem u prof. J. Kliky v Ústavu dendrologie ČVUT v Praze. V roce 1934 získal doktorát technických věd, v roce 1946 hodnost docenta a o dva roky později byl ustanoven profesorem na katedře dendrologie a botaniky.

Hned po 2. světové válce v roce 1945 začal Svoboda vysazovat vybrané dřeviny na bývalé pastvině v blízkosti Kostelce, čímž se svými spolupracovníky položil základy Arboreta Kostelec nad Černými lesy. Oficiálně arboretum existuje od roku 1954. Uvnitř areálu stále stojí jeho chata a jeho působení připomíná pomník. Arboretum je součástí Lesnické fakulty České zemědělské univerzity v Praze.

Již od prvopočátku byla jeho badatelská vědecká činnost orientována polyfunkčně především v oblasti fytocenologie a zejména geobotaniky, dendrologie až po krajinou ekologii. Pravdomil Svoboda, bývalý posluchač prof. J. Sigmunda, byl výjimečnou lesnickodendrologickou a krajinářskou osobností jak u nás, tak i ve světě. „Jeho dendrologické myšlenky se pohybovaly skoro vždy za hranicemi konvenčního myšlení a vědění“: prohlásil Ing. Karel Kaňák, CSc. (1978) u příležitosti jeho nedožitých sedmdesátin. K. Kaňák byl jeho asistentem, jeho velkým přítelem a důsledným pokračovatelem nadčasového učení prof. Svobody. Bohužel i tento náš významný dendrologický vědec, můj dlouholetý spolupracovník a důvěrný přítel nás rovněž 10. 2. 2007 opustil. Vědecká dráha prof. Svobody byla na tehdejší dobu přímo průkopnická, její orientace začala v oblasti fytocenologie, fytogeografie, geobotaniky, dendrologie až po krajinou ekologii. Jeho pedagogická a vědecká dráha měla následující chronologický vývoj: - vedoucí Ústavu dendrologie a nauky o lesním rostliništi VŠZLI - děkan Lesnické fakulty ČVUT v Praze - ředitel Botanické zahrady ČSAV v Průhonicích - ředitel arboreta Borová Hora VŠLD ve Zvolenu - vedoucí katedry dendrologie a krajinářství VŠLD ve Zvolenu. V době jeho pedagogické a vědecké činnosti (1964 – 1972) na VŠLD ve Zvolenu zakládá studijní obor Ochrana a tvorba krajiny, jak v denním, tak i postgraduálním studiu. Jeho charakteristickými rysy byly neobvyklá mimořádná pracovitost, nesmírná touha po objevování nových vědeckých poznatků především v oboru dendrologie a šlechtění nelesních dřevin odvozovaných na základě geomorfologických, klimatických a dendroekologických vazeb vyjádřených proměnlivost druhů podle ekologických nároků (ekotypů) a především vývojem jedince (ontogenese) a druhů (fylogenese). Zvolený přístup hodnocení lesních dřevin na základě ontogenese a fylogenese považují význační dendrologové současnosti za nepřekonaný. Bohužel jeho dendrologické, šlechtitelské a krajinářské základy pěstování lesa nenašly přímo žádoucí uplatnění ani na lesnických fakultách České republiky. Publikační činnost prof. Svobody je velmi obsáhlá a na rozdíl od tehdejších a současných dendrologů, pěstitelů lesa a krajinářů přímo apodiktická, evoluční a v nejednom případě originální. Měl velký smysl pro nespoutanou divokou přírodu, ducha přirozených forem a rytmu lesní a zemědělské krajiny ovlivňované způsobem hospodaření a schopnost vědeckého poznání a stylizace její esenciální podstaty. Tyto zvláštnosti- pro tvůrce lesa a krajiny jako neoddělitelného celku prokázal prof. Svoboda popsat např. „Život lesa“ (1952). Pilotními díly, která ve své době neměla obdoby, jsou knižní publikace „Lesní dřeviny a jejich porosty“ I. (1953), II. (1955) a III (1957). Autor v tomto třísvazkovém díle podal zcela nové nazírání a chápání systematického dendrologického hodnocení dřevin domácího a introdukovaného původu. Prof. Svoboda vytvořil učební texty Krajinářství I, II, III (1971 – 1973). Třísvazkové dílo se stává vůbec první publikací s enviromentální problematikou v podmínkách ČSR. Proto lze prof. Svobodu považovat za zakladatele nového vědního enviromentálního oboru. Podle prof. Svobody enviromentální problematika musí zákonitě vycházet z těchto dominantních zdrojů: - z geologie - z biologie - z geografie.  Jako člověk a pedagog byl skromný, s velkým vědeckým rozhledem, s mimořádným smyslem pro humor a pochopení. Tyto jeho charakteristické vlastnosti projevoval jak vůči svým spolupracovníkům tak i studentům na lesnické fakultě v Praze a od r. 1964 na Lesnické a dřevařské fakultě ve Zvolenu.

Křivoklátsko vděčí Pravdomilu Svobodovi za knihu Křivoklátské lesy, dějiny jejich dřevin a porostů, kterou vydal v roce 1943 „Klub mladých českých botaniků“. Je to kniha, která v hlubokých historických souvislostech popisuje vznik a vývoj křivoklátských lesů, a to jak z pohledu přirozeného vývoje šíření druhů v době před „kulturou“, tak zejména od chvíle, kdy vývoj druhové skladby začal ovlivňovat člověk. Tato kniha by měla být základním „slabikářem“ pro každého lesníka, který se rozhodne sloužit na Křivoklátsku a ovlivňovat svou činností další vývoj křivoklátských lesů.